Malá Fatra je malé území na Slovensku, které na prťavém prostoru skýtá obrovské bohatství pro každého turistu, sportovního nadšence a velice snadno jej lze minout. To by ale byla obrovská chyba!
Začal nám podzim, sezóna té pravé turistiky začíná.
Jánošíkove diery jsou na Slovensku, jak je z názvu jasné, v oblasti Malá Fatra.
Ubytování v lokalitě
Ano, je potřeba. Malá Fatra skýtá dost příležitostí na sportovní vyžití v horách a to není na jedno odpoledne. Takže kam tam? Ono je to v této oblasti dost jednoduché. Jedna vila za miliony, desítky milionů, vedle druhé. Bez nadsázky či vtipu. Až tam přijedete, tak uvidíte. Samozřejmě se nejedná o top lokalitu jako Vysoké Tatry, takže tam najdete i normální domy běžných lidí. Jedná se o dost známou turistickou lokaci a je to občas vidět. Mělo by to bít do očí, ale bohužel je to vidět jen občas. Terchová, obec, kde jsme bydleli je paradoxně plná vil a krásných baráků, nicméně silnice stojí za prd, všude opravy, omezení, kolem silnic neupravenost nejhoršího kalibru, a hlavně řidiči se tam chovají jako naprostá hovada. Kde je 50km/h omezení v obci, tam jezdí 70km/h a víc. Kde je omezení na 70km/h, to je pro ně německá dálnice bez limitu. Dost to kazí celkový dojem z toho, že jste někde na dovolené a lokalitu to strašně sráží do kolen. Máte dovolenou a jedete podle předpisů, teď se navíc kouknete i na tu krásu okolo, ale vtom máte na kufru nalepeného závodníka v ochcávce nebo folkcviku. Okolí silnic je děsivé.
Je to místo kontrastů. Lokalita je špičková. Jen ty lidi v ní to neumí využít tak, aby sem jezdili turisti jako do top lokality typu Tatry. Anebo ten dojem sami sráží a kazí si kšeft. Připomíná mi to rozpadlý hotel hned u nejlepší plíže na Mallorce. Z toho je člověku ke vzteku. Mít zlatý důl u prdele, ale chovat se jako redneck, nechat to být. Dejte mi 10 milionů a okamžitě se tam stěhuji a rozjíždím byznys v ubytování. Ta lokalita je ještě pořád zlatý důl schopný dávat.
Ubytovali jsme se s výhledem na hory, s terasou a vlastně vším, co potřebujete, když jste v horách. Kuchyňský kout, dřevo, prostor.
Naproti ubytování byl kopec a na něm si dědek choval dvě krávy. Obě měly na krku zvoneček. Večer si pro ně šel na louku, aby je schoval k domu. Podle majitelky ubytování už začínají medvědi slézat z hor dolů. Vtip? Ale vůbec ne. V Malé Fatře jsou medvědi. To je realita. Krom toho je plné YouTube videí z Malé Fatry, kdy fotopasti zachytily medvědy, jeleny, lišky a vše, co si vzpomenete. Po ránu bylo skvělé otevřít dveře na terasu a slyšet z dálky cinkání zvonků od krav. K tomu se připojit na internet v mobilu a dokonalost byla vytvořena. Spojení těchto extrémů z minulosti a současnosti dává v kombinaci ideál.
Jánošíkove diery
Vybral jsem ubytování hned vedle pizzerie s bezlepkovou pizzou pro manželku a shodou okolností hned vedle začátku trasy na diery. Pizzerii prvního září zavřeli, my přijeli sedmého. Diery naštěstí zůstaly. Parkoviště je takové nijaké. Jak už jsem zmínil v prvním odstavci, Terchová je obec kontrastů. Kdyby to parkoviště bylo aspoň rovné, upravené, ale ne. Jedna půlka na trávě, druhá na štěrku, kousek beton a celé je to takové nedodělané, narychlo udělané, aby se neřeklo, křivé, divné, ale automaty tam stojí. Na druhou stranu závora se nekoná, takže když nezaplatíte, těžko by se něco stalo. Na parkovišti ani nikdo není, kdo by lístky kontroloval nebo prodával. Když u nás zajedete do Ramzové, a to není žádné hogo-fogo, tak to tam vypadá, že jste na horách a o něco se snaží, umí se připravit na turisty. Tady?
Zaparkujete, koupíte si tedy lístek, v našem případě u obsluhy občerstvení (automaty nefungovaly), a začnete se chystat. Zmínil jsem obsluhu. Slečna to očividně dostala za trest a chtěla by být v nějaké reality show uprostřed Karibiku a užívat si s vystylovaným, svalnatým, opáleným chlapcem. Protivná jako prdel, zmalovaná jako omalovánka, laxní přístup, otrávená svojí prací a místem. Sakra, Malá Fatra, diery turistická lokace jako blázen a oni tam nechají prodávat toto? Vždyť každého odradí jen prvním pohledem a zkazí první dojem. Bože… A má, asi sestru, podobnou vším ve stánku se suvenýry o 300m dál. Tady má dělat holka, ženská, kterou to baví. Která má ráda hory a uvědomuje si, že tady dělá byznys ve skvělé lokalitě.
Cesta dierami
Začínáte na rovince. To nemám nikdy a nikde rád. Pro ten lepší pocit rád začínám už v nějaké výšce. Lepší tlak, vzduch, lepší výhledy. Značení je super, co se směru týče. Víte kudy kam a nedá se zabloudit. Vzdálenosti zde nemají na kilometry, ale na čas. Třeba cesta, teď plácnu, na Horní diery hodina. Raději bych měl ty kilometry. Řekne mi to víc. Viděli jsme po celou dobu úplně mimo údaje. To, co bylo na ceduli 25 minut bylo v reálu 40minut a bez pauz na sednutí. Jestli jezdíte na hory ve stylu „závodíme, kdo tam bude dřív“, pak asi ano. Já si to chci užít. Takže jsme si dali na vzdálenosti dvojnásobek času a pak to začalo pomalu vycházet.
Rozdělení dier
Trasa byla pro nás jednoznačná. Přes Horní diery do Nových dier a pak zpět Dolními dierami.
Dolní diery mají být pouze jednosměrné pro sestup. Nebylo tak. My jsme je k sestupu využili, jak by se mělo, ale ty ostatní lidi nikdo nehlídá. Dolní diery volili líní, staří nebo rodiny s dětmi. Hned na začátku říkám, že tohle místo není pro rodiny s dětma a ani pro staré. I ta nejsnazší trasa, Dolní diery, jsou náročné: mokré, kluzké kameny, dřevěný chodník z latí plný mezer. Potkali jsme seniory, kteří se v polovině Dolních dier obraceli a šli zpět. Říkáme si super, je lepší znát svoje limity a chovat se rozumně.
Horní diery musíte projít, pokud jdete tak, jak by se mělo (po směru), abyste se dostali na Nové diery. Cesta je převážně lesem.
Stoupáte, abyste pak na závěr všechno vystoupané zahodili a jste zase na rovince, na louce a hurá směr Nové diery. Horní diery jsou o fyzickém výkonu. Jsou k dispozici po cestě dvě vyhlídková místa dolů do údolí. Až bude ten pravý podzim a stromy se zbarví, tahle trasa bude mít naprosto úchvatné výhledy. Měli jsme štěstí. V době naší cesty jsme potkali jen 2 páry přes celé Horní diery. Paráda. To je dovolená uprostřed týdne. Žádné davy. Tak to má být.
Nové diery. A tady začíná to pravé vodopádové. Kameny kloužou jako led. Šplháte po žebřících, držíte se kovových lan, abyste lezli kolem vodopádu, občas chrastíte řetězem nabouchaným do skal a říkáte si jo, pro tohle jsme jeli. V ruce držím kameru a natáčím video, druhou se držím. Občas kouknu na mobil. Hm, žádný signál. Když tady někdo spadne, horskou službu si nezavolá. Je to logické. Jste obklopeni skalami. Nad skalami jsou stromy. Husté lesy, žádné rádoby lesy v ČR. Tahle část je skvělá. Adrenalin, který střídá krásný plechový chodník nad tokem vody. Stoupák, rovinka, vodopád, žebřík, les. Víte, co mi tady vůbec nechybí? Asfaltová cesta jako u nás ke každému vrcholu. A nejhůř ještě široký, aby tam mohli cyklisti. To je to, co mi opravdu v lokalitě vůbec nechybělo, cyklisti. Pořád mě baví stejně jako tam představa, jak cyklista smutně slézá v Terchové z kola a říká si, tak tady asi neprojedu (smutná očička). Cha, cha. Vyvolává to ve mně výbuchy smíchu. Vstup do dier vítá úzkou škvírou mezi kameny. Párkrát se musíte i pořádně skrčit, abyste prolezli. Tohle se mi líbí.
Zvládli jsme to a teď kam
Že se koná ukončení cesty jsme nepoznali. Šli jsme dál a dál a najednou si říkám, že nás tlačí čas, síly dochází a celé to směřuje k porušení časového plánu. Usuzujeme, že jsme došli na konec Horních dier a dáváme si oběd. Nad námi bylo už jen sedlo Medzirozsutce. Tam vážně dojít nepotřebujeme. Není důvod. Je to sedlo, tedy předpoklad, že půjdete dál.
Balím kameru, videa nahraná a odpočíváme. Teď nás čeká cesta zpět. Dostat se nahoru je vždy snazší, i když to neklouže a nedržíte se řetězů. Děláme dodatečné fotky a ubíhá to hladce. U jednoho žebříku jsme potkali mladou rodinu s malým dítětem v batohu na zádech otce. Ptali se na podmínky výš. Já bych tady s dítětem nešel. A už vůbec ne s tak malým.
Zítra hory Malé Fatry.
Závěr
Trasa pěkná, ale podruhé není důvod jít. Více se mi popravdě líbila trasa Bílá Opava v Jeseníkách. Pokud půjdete okruh jako my, tak počítejte se 7 kilometry v nohách na cestu nahoru a 5 kilometry dolů. Záleží, jestli se stavíte v bufetu uprostřed, využijete všech odboček od hlavní trasy apod. My šli čistě jen Diery bez odboček.
#slovensko #hiking #turistika #malafatra #janosikovediery #podzim #nature #trip #dovolena #vodopady #terchova #blog #jasonb54 #travel #travelblog #ilovetravel #natureporn #lovenature