Zdá se vám Mallorca jako snová dovolená? No tak to si rychle přečtěte tento článek.
LIVE z pláže: https://www.youtube.com/live/2qKriupW5qI?feature=share
1. Letenky (cca 15.000,- Kč se vším všudy)
Koupit letenku. Připlatit si za zavazadlo (stačí jedno velké pro dva lidi), za příruční zavazadlo (kde budete mít to nejnutnější na první 2-3 dny, kdyby to velké ztratili), zaplatit za místenky ať sedíte vedle sebe a kde chcete, připlatit si za nejvyšší možné pojištění a hlavně teď, kdy stávkují letecké společnosti, si připlatit za lepší podporu od společnosti, u které si letenky kupujete. Já využívám Kiwi, kde se za zákaznickou podporu platí.
Letenky zabookované, premium služby zaplacené. Letíme z Vídně do Palma aeropurto. Ještě vyplnit údaje z pasu/občanky, nám stačí občanský průkaz, protože je cesta v rámci EU, a první krok je za námi. Nyní budeme čekat na den před odletem, kdy letecké společnosti zpravidla zahajují online odbavení.
2. Ubytování (26.600,- Kč)
Jakmile máme letenky koupené, zbývá najít vhodné ubytování. Tyhle dvě věci se prolínají a je dobré je dělat současně. Termín ubytování musí logicky korespondovat s termínem letenek. Teda pokud nechcete trávit 2 dny na letišti, než přijde den, kdy se budete moct ubytovat v hotelu. Hotely hledám pouze přes aplikaci Booking. Protože už nejsme dvacetiletí, máme už nějaké cestovatelské standardy, zkušenosti a můžeme si to dovolit, hledám hotely od 4 hvězd výše. Ubytování rezervuji alespoň půl roku dopředu. Spíše rok dopředu.
3. Nutné drobnosti (dálnička 500,- + parking na letišti 3.000,- Kč + taxi 4.000,- Kč a 3.500,- Kč taxi zpět + 55 EUR vstupné akvárium, 20 EUR úschovna zavazadel)
Na Mallorcu není potřeba očkování. Ani proti Covidu (tato informace platí pro srpen 2022). Na letiště ve Vídni pojedeme autem. Jdu na stránky Rakouské dopravky a kupuji si online dálniční známku. Chceme tam týden parkovat, takže na stránkách letiště kupuji parkovací lístek pro auto. Nejlepší je polohou P3. Tentokrát ale bylo plné, tak kupuji lístek na P4, které je trochu dál a hlavně je k němu horší přístup. Pojištění jsem koupil maximální během výběru letenek, takže to máme hotové. Vytisknout QR kódy, kdyby se cokoliv stalo s technikou a nejnutnější přípravy jsou hotové. Objednat taxi z letiště do hotelu. Omrknout pro každý případ linky autobusů. Vytvoření itineráře. Zaplacení taxi přepravy tam a zpět. Zaplacení úschovny zavazadel po dobu, kdy budeme v akváriu (prý největší v Evropě).
4. Kufry
Bereme velký kufr, příruční zavazadlo a pochopitelně i 2x tašku do letadla pod sedačky. Velký kufr je klasika. Boty, lepší oblečení, tekutiny a tak dále. Příruční zavazadlo letos bereme poprvé. Obsah odpovídá nutnému přežití 2 dnů, kdyby ztratili velké zavazadlo. Spodní prádlo, oblečení na 2 dny, hygiena, nabíječky elektroniky. No a tašky do ruky jsou z mé strany plné elektroniky a z manželčiny strany lékárnou a takovými věcmi, na které muži zapomínají, ale pak se mohou hodit. Velký kufr do 20 kg, příruční do 10 kg a tašky do 10 kg. Bez problému.
5. Cesta na letiště (benzín 1.800,- Kč)
Obecně se v této době stávek a ztrácení zavazadel doporučuje přijet na letiště alespoň 3 hodiny před odletem. No, my vyrazili na cestu tak, abychom na letišti byli 4 hodiny před odletem a díky za tento skvělý nápad! Nejen proto, že je léto na cestování nejhorší, ale taky navíc proto, že letos cestuje úplně každý, když 3 roky byla karanténa díky Covidu.
Do auta povinná výbava na cestu (2x banán, pití, připravené tracky na USB do autorádia, aktualizace map v navigaci), koupit benzín, na kufry nalepit pořádně velkým písmem adresu, e-mail a telefon (kdyby náhodou) a jedem. Kufry převážit, případně přerozdělit inventář.
Cesta do Vídně je klidná. Udělali tam před pár lety dálnici, takže už se neplahočíte přes ty jejich vesnice za kamiony a za chvíli jste ve Vídni. To je nutné zlo, které se musí přežít. Hlavně pak klimu v autě před chemičkou nastavit na vnitřní oběh, jinak si dýchnete pěkného (pravděpodobně i ne zdraví prospěšného) smradu.
6. Letiště (jídlo 500,- Kč)
Z dálky už je vidět věž, teď jen najít to zpropadené parkoviště P4. QR kód tentokrát zafungoval na první dobrou, vjíždíme dovnitř a začíná hledání volného místa. Nalézáme až v pátém patře.
Kufry ven, omrknout výhled a hurá hledat první informační tabuli, kde se dozvíme, u kterého gatu (brány) máme odbavit zavazadlo.
Ptám se na informacích, jestli není brzo, když jsme na letišti 4 hodiny před odletem. Razantně žena za přepážkou odpověděla, že hned máme jít do fronty a na nic nečekat. Stojíme frontu a máme ukrojených 40 minut raz dva. Zavazadlo odjelo na pásu a my dostali nálepku na boarding pass. Mezitím dost lidí řeší problémy. Nevím s čím, my vždy přišli, ukázali boarding pass, doklady, předali zavazadlo a nazdar.
Předtím jsem si říkal, že letiště ve Vídni je velké. No, to na Mallorce je větší a hlavně chaotičtější. Vydáváme se ke kontrole a pak do duty free zóny. Vzhledem k tomu, že jsme tu brzy, bezpečnostní kontrola proběhla snad nejhladším způsobem, jaký jsme zažili. Zaneprázdněné pásy byly 3 a my měli 2 volné. Pohoda. Projdeme si duty free zónu a jdeme hledat občerstvení. Ceny jsou sice v Eurech, ale nejsou nafouklé jako nás čeká na Mallorce. Dáme si jídlo a zobrazí se číslo brány. Zbývá hodina do odletu. Vyšlo všechno krásně. Žádné zpoždění ani zrušení letu se nekoná. Mírně mě zamrazí, že letíme společností Lauda. Dostala se totiž i do seriálu vážných leteckých nehod a ten díl jsem viděl. Po odlepení se z ranveje jsem si říkal, že to asi nedoletíme. No co ten pilot dělal… děti v letadle kolikrát křičeli a i my dospělí jsme měli v mnoha případech co dělat, aby obsah žaludku zůstal na svém místě. Říkal jsem manželce, že takhle by asi odlétal můj bratr při hraní Flight Simulatoru na počítači. Děs a hrůza. Tohle nás čeká celou cestu? Ještě, že jen 2,5 hodiny.
7. Přílet
Támhle dole je oblast Can Picafort, kde strávíme letošní dovolenou. Uprostřed Alcudia a nahoře fotky Formentor.
Přistání bylo v podobném duchu jako odlet, takže jsem byl rád, že jsme konečně na zemi. Hledáme pásy na kufry po příletu. Vidíme čísla 16-8 a zbytek nikde. Náš kufr měl být na pásu 18. Co to? Tak to tam obcházíme dokola. Po 15 minutách bloudění nalézáme. Nikdo vám nepomůže. Turecké angličtině opravdu není rozumět. Nikde srozumitelné ukazatele. Tohle letiště je zlý sen. Myslel jsem si, že je letiště ve Vídni chaos. Cha-chá, vítejte na Mallorce. No tak bereme zavazadlo a pádíme hledat bránu 4 u východu. Tam má čekat objednaný řidič taxi.
8. Doprava z letiště
Vidíme různá jména na tabletech, kusech papíru i na objektech, které ztěžka identifikovat, ale moje jméno nikde. Auto mělo být přistavené v 16:00 hod. Se zavazadlem jsme bránu našli v 16:30 hod. Řidič nikde, ačkoliv dle smlouvy má čekat hodinu. Mnoho lidí své řidiče nenašlo. Volám na číslo u objednávky. Ozve se operátor, který situaci ověří. Zavolá zpět za 10 minut s tím, že auto mělo poruchu a musíme si zajistit jiný druh dopravy.
Let na hovno, řidič nikde, jsem nasraný, je mi vedro a takto začíná super dovolená na Mallorce. To ještě nevím, že tak to bude pokračovat a budu se těšit už už odsud vypadnout.
Taxi společnost zabezpečující transfery Ziptransfers nedala vědět, že se omlouvá, že auto mělo poruchu, nic. Až jim zavoláte, zjistí stav. Však jsem hned psal negativní recenzi na Google Mapy. Tohle opravdu ne. Taxi bylo zabookováno týden dopředu na cestu přes celý ostrov, zaplaceno předem. Takže otrávení vyběhneme ven a začíná hledání autobusových spojů. Na Mallorce je 35°C. Během 5 minut jsme durch. Vytočení na max. (Peníze za taxi nakonec po 6 dnech vrátili zpět na můj účet.)
9. Autobusem z letiště (26.80 EUR)
Nacházíme po sprintech se zavazadly linku, která jede směrem Can Picafort. Řidič totální mladé pako na přes držku. Cestující bere jako obtěžující hmyz. Když nedáte znamení, nezastaví na zastávce. Mimochodem, ani po znamení, jak se ukázalo u několika případů. Utkvěla mi paní, která chtěla vystoupit v Alcudii. Šla za ním, že jí nezastavil, tak ať zastaví co nejdřív. Co myslíte? Ten idiot jel dál až na další zastávku, která byla 10 km daleko, úplně mimo centrum Alcudie. Přežijeme martýrium před odjezdem busu a zde je můj první velký tip: nikdy si nekupujte jízdenky přímo v autobusu! Stojí 13.40 Euro (ne 9 EUR, jak zmiňuje oficiální stránka autobusové dopravy), ale když si jízdenku koupíte online (tib.org/en), zaplatíte 5.40 Euro! A to je sakra rozdíl za blbou jízdenku autobusem.
Klimatizace v autobusu je, ale není cítit ochlazení = nefunguje. Je puštěno pouze větrání, které upřímně řečeno stojí za kulové. Všichni jsou spocení jako prasátka a snaží se na sebe nasměrovat otvory klimatizace. Jenže chyba. Těmi otvory klimatizace nic nefouká :-D A i kdyby foukalo, tak 90% otvorů po rozhlédnutí se okolo nad sedadla je rozbitých. Prostě přílet jako malina.
Za další. Veškerá zavazadla musí do zavazadlového prostoru pod autobusem. Když vystupujete, vezmete si zavazadlo. Řidič s vámi ven nejde a nikdo nehlídá, kdo si bere jaké zavazadlo. V autobusu je černobílá kamera do zavazadlového prostu, která se aktivuje po otevření krytů a po 10 sekundách se vypne. No a když se prostor zaplní tak, že je před kamerou kufr, tak vidíte jen černo. Doufáte, že si někdo nesplete kufry a nasraně sedíte v sedadle.
Za hodinu a půl v peci přijíždíme do Can Picafort. Uvaření, bez pití. Hledám polohu hotelu. 300m od autobusové zastávky.
10. Hotel, Grupotel Farrutx (7x 2.60 EUR za lahev perlivé vody k večeři)
Děláte si prdel? Vcházíme do lobby 4 hvězdičkového hotelu totálně propocení, vypadající jako hosté hostelů. Paní na recepci je ale příjemná, platba a vše proběhlo hladce, obdržíme karty na pokoj a jdeme k výtahu. Ve výtahu chybí madlo. Hmm, třeba zrovna 10 minut před naším příjezdem upadlo (leda kulové, to tam bylo neopravené po celou naši týdenní dobu pobytu). Vycházíme do chodby z výtahu. Fakt? V lobby je klima, ale na chodbách hotelu ne? Tak dobrý… Otevírám dveře. Aspoň, že pokoj vypadá tak, jak na obrázcích. Mám žízeň a jdu hned do koupelny. Toaleta je 5 cm od stěny. Aha, a srát budu tím pádem asi bokem (jo, potvrdilo se). Pouštím vodu z kohoutku, nasaju trochu vody do pusy a okamžitě vyplivávám. Místo vody je napůl olej. Tohle pít nebudu. Jdeme vybalovat kufry. Tam nějaké pití v petce je.
Sprchový gel a šampon dala opatrně manželka do držáku ve sprše. Byl nahlý. Drbnu do něj prstem a on upadl. Výborný, takže rovnou si udělám údržbáře. Trocha hrubé síly a držák drží. Až ho budou opravovat, měli by si připravit i novou kachličku do sprchového koutu 😊 Malý pozdrav z Česka. Kufr vybalený, ale ejhle, nevejde se do skříně. Stojí u stěny postele. Trezor ve skříni je, ale jeho použití si musíte platit 2 Eury za den (ne, díky, zakóduju kufr). Na stole pamflet s upozorněním, že za nezamčené věci v trezoru hotel neručí, pokud se ztratí. Lednička je spíše chladicí box, do kterého se vám vleze leda tak plechovka Coca-Coly. Nic většího dovnitř nedáte. Začíná mě to tady dodělávat.
Sprcha a mastné tělo. Taková je jejich voda. Nepitelná a mastná. Zřejmě recyklovaná hotelem a mastnota je po hostech, kteří se krémují krémy na a po opalování. Jdeme ven se projít na pláž a hledat obchod, kde koupíme pití na hotel. Okolí hotelu celkem hrůza. Samotný hotel je krásný, ale jen na oko. Okolí vypadá jako bychom přijeli do Jižní Ameriky. No ty vole, to je strašný.
Jdeme na pláž. Moře krásné, to ano, ale písek plný nedopalků od cigaret, uschlých chaluh a celkově dost špinavý.
Tak a to byla poslední kapka do mé míry nasranosti. Otočka směrem k obchodu, které mají všude název „Spar“ (jsou tu orientováni na němce až hrůza), nakoupit vodu v PET láhvi (bereme rovnou 5l balení) a zpět na večeři. Máme zaplacenou polopenzi. Říkám si, že dieta asi začíná.
Převlékáme se na pokoji, protože se vyžaduje u mužů u večeře mít kalhoty a košili s dlouhým rukávem a u žen šaty. Beru krátký rukáv. Jsem uvařený. Kalhoty ano i boty. Slyšíme přes stěny, že máme sousedy. Jde slyšet všechno. Stěny ze sádrokartonu. Na tohle jsem připravený. Bral jsem 7 párů špuntů do uší. Najednou rány jako z děla. Aha, ti nad náma posunují židli ke stolu. Možná, jak nám potom také došlo, k sobě šoupaly postele. Hotel nemá variantu pokoje s manželskou postelí. Jdeme na večeři. Ze všech hostů plně obsazeného hotelu jsem byl já a druhý nešťastlivec v kalhotech a košili. Všichni ostatní jim na to kašlali. Trička, kraťasy. Maskáčové barvy, riflové, pestrobarevné. Lezly mi oči z důlků. Jako klasická trojhvězda. Hotel není čtyřhvězdičkový ani omylem. Chvíli jsem měl myšlenku, že to budu také prdět a půjdu v triku a kraťasích na druhý den. Naštěstí jsem to po chvíli zavrhl. Přece se na tohle nebudu snižovat. Košile a kalhoty po celý týden na večeři. Na druhou stranu jsem pak nemusel být upjatý, že něco nebude tip top. Vždyť tenhle hotel k tomu má sám míle daleko. Večeře bohatá na výběr. Chuť bez ničeho. Žádné koření. Také dobrá zpráva. Koření v sobě skýtá mnohdy dost nepříjemné věci.
Na pokoji příprava na další den, náš první na pláži. Ulehání a ejhle, měkká matrace na pružinách. Ano, přesně tak, zaručený recept na nevyspání se a bolavá záda po celý týden. Výhled z balkonu na moře aspoň na částečné uklidnění. Zjišťujeme, že blízké okolí hotelu vypadá jako slum v Jižní Americe a čím dál od moře, tím horší pohled to je. Tohle, že je slavná Mallorca? Baleáry?
Ne, nedělají si prdel. Tohle je jejich standard. Děs a hrůza. Jestli si tohle někdo může pochvalovat, tak co to je sakra za člověka s tak nízkými standardy? Napůl dobytek nebo takové to děťátko, které v porodnici upadlo sestřičkám opakovaně na hlavičku?
11. První den na pláži (20 EUR deka + 10 EUR slunečník)
Snídaně proběhla tak, jako večeře. Hotel stál za kulové, ale jediné, co fungovalo na jedničku a na 4 hvězdu byla kuchyně. Dokonce i bezlepková část. Zelenina, ovoce, vajíčka, šunka, párky, pečivo.
V 10 hodin přicházíme na pláž. Pár lidí kolem. Mnoho místa. Všude jsou lehátka s deštníky k zaplacení. 18 Eur na den. Když nezaplatíte a přijde kontrola, hrozí vám pokuta. Za celý týden jsme neviděli člověka, který by to kontroloval. Ne, díky. Radši budu na ručníku celý pobyt.
Šli jsme dál od centra na místo, které jsme si vyhlídli večer. Relativně nejčistší pláž i moře. Rozbalíme si věci a hned je u nás černoch, jestli nechceme deku.
Ale jo, chceme, černá hubo, ale za jinou cenu. Dalo se smlouvat.
Pak říkám, že potřebuju i slunečník. Černoch jde do nedalekého křoví, odkud vytahuje deštník a jde k nám. Za 50 Euro. Říkám, že to je moc, nechceme. Sleví na 10 Euro. Bereme. Pravděpodobně neuměl anglicky, protože ceny deštníků se pohybovaly kolem 15-16 Euro v blízkých obchodech. Chtěl říct „fifteen“, ale řekl „fifty“. Jak se ukázalo, schovávají si tam deštníky po každém turistovi. Protože co s tím? Do kufru to nedáte a nikde neprodáte. Tak to necháte na pláži. Oni to sbalí a pak přeprodají. Stejně jako ten náš. Měl známky dřívějšího používání. Tady se vážně vyplatí být Čech nebo Slovák. Zajdi si do křoví a vyber si, co potřebuješ. Vyhozené peníze za to platit. Tady je odkaz na mnou udělané TikTok video.
TikTok video
Po celém letovisku smrdí moč a výkaly. Konstantně celý den. Tady má rouška smysl. Opravdu je ten zápach nechutný a spolehlivě vám pokaždé zvedne žaludek. Ještě v těch 35° vedrech je to lahůdka.
Barva moře je ale krásná.
Je to dáno hlavně tím, že je asi 200 m od břehu mělčina, kde máte vodu po pás nebo max po ramena. Ideální místo pro rodiny s dětmi. Vytahuju foťák a fotím manželku. Nutno říct, že jsme si spravili náladu po té včerejší hrůze.
Plavčíci fungují. Zelená vlajka se třepotá, všechno je, jak má být.
Cítíme, že jsme se dost opálili, a tak si balíme věci kolem třetí odpoledne a prcháme do stínu hotelu. Na zítřejšek naplánuji den odpočinku. Kůže potřebuje den na regeneraci. Vytřídíme věci, přetáhnu fotky do noťasu, upload na cloud a takové ty běžné věci, na které na dovolených nebývá moc času.
Koukám se na aktivity, které je možné dělat na ostrově. Jízda na koni, jízda na čtyřkolce, návštěva jeskyní, dinopark, akvárium, půjčovna vodních skůtrů, plavba lodí a pozorování delfínů. www.getyourguide.com.
Zjišťuji, že rychlost wifi na hotelu je tragická. Upload 100 fotek hlásí předběžnou dobu uploadu 34 hodin. Pouštím měření rychlosti internetu na mobilu. Ještě horší. Na ostrově je mizerný signál. Nechávám přes noc zaplý noťas a snad se to nahraje až všichni usnou.
12. Den odpočinku a co s ním (5 EUR pití) Jdeme se projít z hotelu. Nákup pití. Přes den je okolí hotelu a celá oblast Can Picafort hrozná. Všechny dráty jsou tady vně budov. Manželce to přijde vtipné. Všude odpadky. Nikdo to ráno neuklízí po nočním řádění turistů. Jestli jsou Španělé něčím pověstní, tak je to lenivost a tady to platí asi nejvíc, co jsme zatím viděli. Zároveň jsme viděli, že zde obyvatelstvo pracuje jen v turismu. Když někdo ráno mezi devátou a desátou byl vidět, jak jde do práce, měl na sobě uniformu hotelu. Auta z roku 1990, u některých modelů i dřívější. Rozbitá, špinavá auta stejně jako i domy. Špinavé ulice. Takto si představuji slumy a ne ostrov pod Španělskem. Když to porovnám s Kanárskými ostrovy… To se nedá porovnávat. Koupíme pití a jdeme na zbytek dne na pokoj. Odpolední siesta spánkem. Večeře a pak večerní focení na pláži a ve městě.
13. Třetí den na Mallorce (večerní vyžití, 8 EUR za 2x Malibu s ledem)
Zjišťujeme každým dnem nové a nové reálie ostrova. Že to není žádné prestižní místo, ale jen provařený název, kam se jezdí dělat bordel, který tu už zůstane. Pokud jste zvyklí na kategorii 4 hvězdy a víc, ušetřete si cestu. Tohle je vtip a ne prestižní ostrov na dovolenou.
Na ostrově můžete dělat podle turistických pamfletů mnoho. Účastnit se různých aktivit, ale všechny jsou povrchní a kvalitou mizerné. Viděli jsme jízdu čtyřkolek. 6 aut za sebou. Než jsme došli z pláže na hotel přes nákup ve Sparu, vrátili se. Jen si to představte. Zaplatíte 80 „éček“ za jízdu čtyřkolou po pláži na půl hodiny. A tak je to na ostrově úplně se vším! Všechno je jen na oko fajn.
Po letovisku jezdí vláček. Ale sakra co chcete vidět? U letoviska je jen pobřeží, restaurace, stánky s cetkami, přístav. Tady se není na co dívat tím vláčkem. Stejně jako jejich slavné Drach jeskyně. Ano, mají je, ale díky nátuře ostrovanů je všechno na stejné brdo. Neupravené, nedodělané, jen inkasovat peníze a blbě se tvářit, pokud jste za svoje prachy chtěli něco lepšího (což by zvládlo udělat 15 leté dítě). Vůbec jsme se už pak nedivili recenzím na Google Maps. Vše je tu odfláknuté, o ničem a nestojí ani za korunu. Dobře, moře je super teplé a má pěknou barvu. Jenže to je příroda.
Stejně tak večerní program u bazénu hotelu. Zažili jste jinde skvělé animační programy? No tak tady vám taková zkušenost nehrozí. Program byl jednou za 2 dny a ještě stylem, že pozvali lokálního rádoby umělce. Působilo to jako parodie. Dobře, uznávám, vykouzlilo mi to na pár sekund úsměv, ale takový ten posměšný. Pak otočíte hlavu s tím, že je to zkrátka až příliš trapné a odcházíte. Na židlích to sledovalo pár německých gerontů. K téhle skupině se opravdu přidávat nebudeme.
Užili jsme si fajn celý den u moře ve vodě. Skutečný Relax. Nafouklé lehátko a nechat se unášet vlnami.
Po cestě zpět jdeme k hotelovému bazénu na čumendu. Bazén na dně s nečistotami.
Nechápeme, co lidé vidí na tom trávit dovolenou u bazénu. Udělám pár fotek manželky, jdeme pryč a po zbytek pobytu jsme se k bazénu už nedostali.
Na večer máme naplánovanou procházku s tím, že se podíváme na druhou stranu od té, kam chodíme. Na stranu k přístavu. K přístavu směřuje jednosměrná ulice lemovaná stromy. Vypadá to lákavě. Jedno auto za druhým, jdeme dál a dál až najednou stromy fuč a ulice končí periferií letoviska. Zase. Totálně promarněná šance. Žádné centrum dění. Nic. Pár podělaných obchodů, barů, restaurací. Přišli jsme k názvu Can Picafort z písmen. U názvu si udělali dýchánek turisti. Sedli si a seděli. Nebylo za boha možné udělat fotku ani po půl hodině. Říkám, že na to nemám nervy s tím, že se vrátíme jiný den.
Sedáme si do baru. Musím sobě i manželce dopřát Malibu s ledem. Na zlepšení nálady. Veškeré iluze o tom, že by tu mohlo být něco „wow, sem se musíme ještě jednou vrátit“ se rozplynuly. Wow efekt byl na Tenerife i na Islandu. Tady ani ťuk. Takové chudší Chorvatsko. A to už je co říct. Nadával jsem na Chorvaty. Tohle je vážně ještě o 2 úrovně níž ve všech ohledech.
14. Čtvrtý den (Platja de Muro)
Byla v plánu cesta na molo pláže Muro. Asi 4km pěšky. Cesta vedla přes (na mapách) zeleň. Ukázalo se, že se jedná o chráněný park. Jdete pískem. Nohy se boří. Jste od písku s bordelem špinaví. Po jednom projití lokace jsem měl černé nohy.
Procházíme kolem hotelů mé oblíbené značky, Iberostar. Beznadějně vyprodáno. Nedivím se.
Přicházíme na molo pláže Muro. Hlava na hlavě po 10 minutách. Ve vodě, na pláži i na molu.
Udělalo se mi po cestě blbě. Opravdu byla v parku šílená teplota i mikroklima. Nebylo se kam schovat před sluncem. Cesta 4 km byla nudná. Podepíše se to na vás. A na molu už mi vytekly nervy. Schytala to manželka. Takže pár fotek a šlo se na otočku zpět. Udělalo se mi ještě víc blbě a dopoledne bylo vymalováno. Jestli si nelibujete v nedýchatelném vzduchu a pod letním sluncem s 50°C na kůži, tuto procházku si můžete ušetřit. Molo pláže Muro bylo naprostým zklamáním. Jako z 95% vše na Mallorce.
Odpočíváme na pokoji a odpoledne po 15. hodině jdeme na pláž.
15. Pátý den (Palma, hlavní město – 5 EUR pití, 20 EUR vstupné)
Jedeme autobusem v 11 hodin, abychom v 1 odpoledne byli v Palmě. Objednání transferu, taxi jsem vzdal. Bez šance. Řidiči na Mallorce, Španělé hlavně, jsou absolutně nespolehliví. Máte šanci 50:50, že řidič (ne)přijede. Navíc v Can Picafort jezdí jen obyčejné taxi, kde vám chlap zapne taxametr, což je při hodina a čtvrt jízdě ekonomická sebevražda. Existují transfery, ale ty vyjíždí z Palmy do Can Picafort a zpět. Ceny kvůli tomu 80 EUR. V Can Picafort žádná transfer služba není. Pak je tu Hire car služba, kde má nějaký somrák vystavenou x let starou Mazdu MX-5 a myslí si, jaké nemá vystavené žihadlo. Což mi připomnělo, jak zastavily dvě dospělé ženské na ulici v totálně dezolátním, špinavém, podělaném VW Golfu na ulici a začaly si jak hvězdy, hrozně hrdě, dělat selfíčka. Vypadalo to komicky, ale oni jsou tady vážně tak chudí, že jsem přesvědčen, jak tahle herka je pro ně luxus. Když uvidíte nějaké pěkné, moderní auto, pak má z většiny nálepku na skle (společnost půjčující auta turistům). Podle toho, co jsem viděl na silnicích Mallorky, nechtěl bych autem jezdit po tomto ostrově ani zadarmo.
Díky, raději jistotu smradlavého, upoceného autobusu za 10 Euro. S těmi taxi si nedělám legraci ani nic nezhoršuji. Máte šanci 50:50, že objednané taxi přijede. Krom toho to potvrzují i recenze na Googlu.
Periferie města je taková, jako všude jinde. Docela humáč. Přijeli jsme do centra Palmy a hle, proti nám vlaky.
Autobus zastavil v podzemním parkovišti. Zajímavé. Vedro na chcípnutí pod zemí. Propocení durch z autobusu. Okamžitě jdeme k eskalátoru směrem vzhůru na čerstvý vzduch. Po cestě ale toalety a pro mě ledová tříšť, do tašky voda.
Druhá věc, která mě tu příjemně překvapila (po teplotě moře). Citronová tříšť nebo i citronová sodovka tady opravdu chutná jako citron. Ne jako ty podělané chemické náhražky u nás. Tady se vám poctivě zkřiví huba po prvním loku, nasátí citronové tříště brčkem. A je to paráda. Holt je poznat, že si ty citrusy můžou pěstovat.
Musím uznat. Centrum Palmy je krásné. Palma byla sídlem šlechty Španělska a nedávno ji navštívila samotná královna s dcerami. Konečně pěkný zážitek.
Celá Mallorca (vzhledem k tomu, že jsme ji projeli se zastávkami od cípu k cípu si tohle můžu dovolit napsat) stojí za úplné hovno, ale tohle místo stojí za návštěvu. Klidně na celý den. Pořád bylo co fotit, na co se koukat, kam chodit.
Dokonce tady je (konečně!) i mekáč! V celé zemi podělaný Burger King nebo ještě horší KFC. Meky Dý až tady. Úplně nám to spravilo náladu. Poctivý burger, hranolky, cola. Bože, to byla lahoda. Totálně nám to dokázalo zlepšit náladu, když jsme se v tom vedru plahočili po městě. Na hlavní promenádě obchody značek typu LOUIS VUITTON, BVLGARI a další.
A úsměvně ty samé značky o 20 m dál prodávali na schodech a na podlaze černí lékaři, inženýři a další imigrantská elita.
Katedrála sv. Panny Marie byla opravdu skvělá. Obrovské místo, na kterém se očividně nešetřilo. Jistě, jedná se o skvost odpovídající svému stáří, ale stačí si uvědomit o jakém časovém období se bavíme a o to je to zajímavější, jak je vybavená. Vstoupit se dá z obou stran. Levá je pro klasické lístky a pravá pro online. Koupit online lístek přes getyourguide.com je otázkou 3 minut. Rozhodně rychlejší a pohodlnější varianta, než čekat hodinovou frontu. U „online vstupu“ jsme čekali všehovšudy 4 lidi a pouštělo se v řádech sekund po zkontrolování QR kódu.
A tady se mi před čočku foťáku dostal bordel a já si toho všiml až bylo dofoceno. Takže ani jeden den na Mallorce nebyl bezproblémový.
16. Šestý den (suvenýry kolem 30-40 EUR)
Celý den jsme strávili na pláži. Od 9:30 do 17:30 hod. Až tento den jsem chytl ten správný bronz. Tady není co popisovat. Slunečník jsem vrazil plavčíkovi, který si jej, jsem o tom přesvědčen, vzal domů na zahradu. Raději to, než aby padl do rukou černého prodeje.
Večeře a po ní procházka k přístavu. Manželka si trsla na „lokální diskotéce“ s pěnovým dělem, dali jsme si zmrzlinu a na pokoj balit.
Začaly mi ale nervy. Vzhledem ke zkušenostem a recenzím jsem se obával, že pro nás zítra nepřijede objednané, zaplacené taxi. Byla to hnusná situace a nikomu to nepřeji. Na konci ostrova. Se zavazadly. Na další den byl naplánovaný pestrý program. Bylo nutné být na místech na čas. To je samo o sobě humorné. Chtít být na území Španělska někde na čas… Pff, utopie. V nervech se usínalo zle. Usnul jsem kolem jedné hodiny ranní až se špunty v uších. Sousedi se rozhodli debatovat u stěhování nábytku. Budíček nastaven na 5:40 hod.
17. Sedmý den (snídaně 20 EUR, pití 5 EUR, akvárium 10 EUR za pití + 55 EUR vstupné, pláž, taxi 19 EUR, letiště)
Odnos zavazadel a check out. Nyní čekat, zda objednané taxi přijede nebo ne. Doba vyzvednutí byla v 7:00 hod. Koukám na hodinky, 7:02 hod. a taxi nikde. Tak a je to v prdeli. Co budeme dělat, říkám si. Najednou začne k hotelu couvat 50 m auto. Do jednosměrky. Bylo to naše taxi. Nevěřil jsem svým očím. Doteď tomu absolutně nevěřím, co se to stalo na Mallorkské poměry za zázrak. Přijela řidička a relativně včas. Neměl jsem slov. Neuvěřitelné. Kdyby mi někdo vyprávěl historku z Mallorky, že se mu toto stalo, neuvěřím mu! Jeden člověk ze slumu s funkčním autem a se smyslem pro splnění zakázky. I při psaní tohoto článku teď kroutím hlavou, že se to skutečně stalo a vyšlo nám to. Nechtěl jsem totiž na letiště, ale k akváriu. Tam z Can Picafort nejede žádný autobus. Navíc jsem měl domluvenou úschovnu zavazadel. Tak to nejhorší klaplo.
Úschovna zavazadel byla 4 km od letiště. Neustále nám nad hlavami vzlétala letadla. Tak zblízka jsem je ve vzduchu nikdy neviděl. Ani jsem to nevyfotil. Byl to hotový paf zážitek. Létalo jedno za druhým. Opravdová letecká kolona. No a úschovna byla další paf zážitek, který mi vyrazil dech tentokrát v negativním slova smyslu, ale už nás to s manželkou nepřekvapovalo. Mallorca. Přijdeme tam, je to Spar obchod. Totální vyhulenec s tunelem v uchu nechce vidět žádný QR kód, bodejť když ho ani neměl čím skenovat, neptá se vůbec na nic krom jména. Vezme dva štítky, mrskne to na kufry. Měl jsem objednané 3 kufry. Když jsem viděl, že nemáme žádnou skříňku, ten idiot ty naše kufry nechal na podlaze, zakryl regálem zboží a hotovo, nechal jsem noťas a veškerou drahou výbavu v tašce přes rameno. Oni vážně serou úplně na všechno, ale ceny v eurech přepálené na max. Po vyzvednutí dostal krásnou recenzi na Bounce stránkách, což je služba zaštiťující úschovu zavazadel.
Trochu jsme si spravili náladu snídaní v místním podniku, který právě otvíral. Míchaná vejce, sýr na toastovém chlebu a cherry rajče napůl. Nebylo kam spěchat. Měli jsme čas.
Přišlo vhod nespěchat a nestresovat. Manželka se prošla naposledy po pláži, tentokrát městské.
Akvárium bylo asi 400m od úschovny. Šli jsme pěšky. Bylo 9:30 hod. a park se měl otvírat. Dovnitř nás pustili 9:45 hod., protože Španělé mají čas a nic je nerozhází. Akvária pěkná. Ryby pěkné. Všechno ostatní totálně na hovno.
Bylo 11:40 hod. a oni měli všechny stánky se zmrzlinou zavřené! Přitom otvírací doba od 9:30 hod. Tak aspoň pití z automatu. Na mince. Do prdele v 21. století a nemají automat na bankovky nebo dokonce na bezkontaktní platby? Jdeme ke kiosku, kde nebyla ani noha. Slečna měla prodávat lístky do 3D kina. Ptám se, jestli mi rozmění bankovku na drobné, když má u sebe kasu. Že ne, máme jít do restaurace. Tam 50 m fronta na slunci. Největší akvárium v Evropě a tohle? Děláte si už k***a prdel vy trotlové z Mallorky? Na Google Maps jsem jim dal 1 hvězdu. A ta jedna hvězda byla za ryby v akváriu. Bylo v plánu se zdržet aspoň 3-4 hodiny. Dát si v klidu oběd. Obejít expozice, udělat fotky a tak. Na klid. Nene, po hodině a půl jsme vypadli, protože se to nedalo už vydržet. Manželka byla doteď relativně klidná, ale tady už jí taky ruply nervíčky a konečně se pořádně nasrala jako já. Došli jsme opět k městské pláži. Sedli si před místní hernu na židle do stínu a hledal jsem způsob, jak nás dostat na 4 km vzdálené letiště. Jelikož pěšky se tam nedostanete. Prostě nedostanete. Je tam nájezd na dálnici a chodci tam nesmí. Autobusem s kufry nepojedu ani ty poblbané 4 km. Tak mi zabralo 2,5 hodiny hledání taxi. Cenovky lítaly od 7 EUR do 88EUR. Za 4 kilometry sakra! A takový rozptyl. Nakonec začal docházet čas a šel jsem na obsluhou herny ať nám zavolá nějaký spolehlivý, místní taxík. Za 15 minut přijel. Typický taxikář, že byste si rezavé kolo o něj neopřeli, ale zatraceně potřebovali jsme se dostat na letiště :-D Dostali jsme se na letiště a začalo hledání odbavení a mekáče. Najedli jsme se, kufr odbavený, kontrola v pořádku. Brouzdali jsme po letišti. Během hodiny nám 3x změnili odletovou bránu. K té poslední přirolovalo, no hádejte, letadlo Lauda. Výborný završení podělané Mallorcy, říkal jsem si. Zpáteční horská dráha kilometry nad zemí. Let proběhl relativně v pohodě a my přistáli. Těšil jsem až uvidím tu svoji kočku, auto, na parkovišti, nasedneme a odjedeme do háje.
Závěr Důrazně varuji před návštěvou Mallorcy. Pořádně si rozmyslete, jestli chcete mít dovolenou v klidu nebo se nervovat a čichat chcanky a hovna, koupat se v olejové vodě. Chcete zažít luxus, pohodu a letní dovolenou si skutečně užít? Zabookujte si 5 hvězdu na Kanárech a užijete si dovču svých snů do poslední koruny. #letenky #dovolena #kiwi #mallorca #plaz #beach #blog #vacation #jasonb54 #letiste #booking #canpicafort #ziptransfers #spanelsko #platjademuro #platjadepalma